Bojujme všichni proti šikaně!

Šikana je tématem, o kterém se moc nemluví. Možná z pohodlnosti, možná ze studu nebo strachu máme všichni tendence strkat před problémy hlavu do písku. Jenže to je chyba! Šikana se tím nevyřeší a její následky mohou být tragické. Nezavírejte oči před tímto ožehavým tématem, může se týkat i vás a vašich dětí.

Co je šikana?

Dá se jí definovat jakékoliv jednání, jež má za následek vědomé ublížení jinému člověku, který se z nějakého důvodu nemůže nebo neumí bránit. Nemusí jít jen o fyzické napadání v podobě bití, loupeží nebo vydírání, ale také o psychickou formu jako vyhrožování, posměšky, nadávky, ponižování nebo pomluvy. Také sexuální forma šikany není úplně ojedinělá a může vést až ke zneužívání. Často dochází k poškozování věcí šikanovaného a omezování jeho osobní svobody. Šikanu většinou odstartuje nejsilnější agresor třídy nebo jiné skupiny, které mají mezi ostatními přirozenou autoritu. Nezřídka v tom nezůstane dlouho sám, přidají se k němu ostatní, kteří vzhlíží k jeho moci a vše berou zpočátku jako legraci. Takto se obvykle vytvoří hlavní jádro agresorů, které potom už ne náhodně, ale zcela systematicky a záměrně šikanuje svou oběť. Zbytek skupiny o problému většinou ví, ale všichni mlčí pravděpodobně ze strachu, aby se i oni nestali terčem šikany.

Začíná to celkem nevinně

Šikanovaným se většinou stane ten, který se v dané skupině nějak odlišuje. Může mít silnější postavu, nosit brýle nebo třeba vyznávat jinou víru, důvody jsou různé. Od počátečních posměšných poznámek, které bývají prvním stádiem šikany, mohou útoky brzo přerůst dále. Ze začátku bývá šikanovaný vyřazen ze skupiny, není oblíbený a nikdo se s ním nebaví. Později posměšky mohou vystřídat výhrůžky a fyzické útoky. Od malého pošťuchování, které je mezi dětmi běžné, je jen krůček k opravdovému bití. Agresoři jsou ve svém počínání vynalézaví a tak může mít šikana mnoho podob. Každá z nich je však závažná a musí se řešit.

Stud a strach brání mluvit

Oběť šikany se již od počátku motá v bludném kruhu strachu a nejistoty, zároveň ztrácí čím dál více své sebevědomí. Tím také klesá jeho chuť o problému mluvit a svěřit se. Bohužel tomu často nepomáhají ani sami rodiče nebo učitelé, kteří šikanu zlehčují a nad prvními příznaky mávnou rukou jako nad něčím, co prostě patří ke vztahům mezi dětmi. To ale rozhodně není pravda. Žádné situace, kdy je někomu ubližováno, nejsou normální! Vždy je potřeba okamžitě zasáhnout a hledat řešení, potrestat viníka a naopak podpořit oběť, aby se nestyděla a nebála o svém trápení mluvit. Na vině je VŽDY agresor, šikanovaný si za to rozhodně nemůže sám, jak si mylně vsugeroval kvůli svému utrpení. Právě podle toho, jak to cítí oběť, by měla být závažnost šikany poměřována a trestána. V tomto případě neplatí nadhled dospělých, kterým se zdá třeba ono konkrétní vyhrožování vlastně vcelku nevinné. Dítě nedokáže posoudit relevantnost výhrůžek a trpí jimi tak, jakoby byly skutečně reálné.

Celoživotní následky

Vyrovnat se s šikanou není lehké a mnohé oběti to nedokáží ani za celý svůj život. Právě v dlouhodobém působení šikany na psychiku tkví její závažnost. Šikana může u obětí snadno vést k rozvoji psychických poruch, které je budou omezovat do konce života. Může se však stát také fyzicky nebezpečnou, kdy dojde následkem bití k trvalému poškození zdraví. Bohužel poměrně mnoho případů šikany mělo i tragické konce, kdy děti psychický nátlak prostě neunesly a spáchaly sebevraždu. Přitom by stačilo jen, aby se jejich okolí pozorně dívalo kolem sebe a nebylo lhostejné, a mohly být tyto mladé životy ušetřeny.

Fenomén doby – kyberšikana

S rozvojem a dostupností technologií se čím dál více rozšiřuje i další podoba šikany. Děti mají už v mladém věku neustále u sebe mobilní telefony a další techniku, která jim umožňuje natáčet videa a ty umisťovat na internet. Snaží se zachytit své spolužáky, ale také učitele, v nelichotivých nebo nějak směšných situacích a díky šíření těchto záběrů přes sociální a další internetové sítě je co nejvíce zesměšnit. I toto chování však není takovou legrací, jak se autorům videí většinou zdá. Následky pro oběť bývají kruté, od ponížení a psychických problémů je opět už jen krůček ke krajnímu řešení v podobě ublížení sobě samému. I kyberšikana již má své oběti na životech, což je velmi smutné.

Netýká se však jen dětí

O šikaně se mluví prakticky jen ve spojení se základními nebo středními školami a je pravdou, že právě tam bují nejvíce. Setkat se s ní však můžete i v dospělém věku na svém pracovišti. Tomuto typu šikany se říká mobbing, jde-li o šikanu ze strany kolegů, nebo bossing, je-li aktérem přímo nadřízený. Přestože nejsou vyloučeny ani fyzické útoky, častější je psychická forma nátlaku, kdy je postižený pracovník například zesměšňován, jsou mu přidělovány jen podřadné práce nebo naopak věci, u kterých je jasné, že není v jeho moci je zvládnout. Nejlepším řešením této šikany je začít se bránit hned v počátku, pak už často nezbývá než raději “vyklidit pole“ v rámci zachování duševního i fyzického zdraví. Oběti se mohou i poté bránit soudní cestou, zatím však bohužel neexistuje legislativa, která by tuto obranu nějak usnadňovala.

Prevence i rázná řešení problémů

Úplně vymýtit šikanu je téměř nemožné, jelikož je to problém, který trápí prakticky celou planetu. Dá se proti ní však bojovat a pomáhat tak zmenšit počet obětí a zmírnit následky na nich napáchané. Prevencí proti šikaně je jedině rozšíření povědomí o ní. Komunikace na toto téma je u nás bohužel prakticky nulová a to je obrovská chyba. Je potřeba neustále mluvit o tom, proč je šikana špatná. Jedině tak si šikanovaní jedinci uvědomí, že vina není na jejich straně, že se nemají proč stydět a že v tom nejsou sami. Musíme jim pomoci nalézt odvahu se svěřit. K tomu je ale také potřeba řádně trestat viníky, jelikož zametením pod koberec problém nezmizí. Šikanovanému člověku se tím jen potvrdí pocit, že ho nikdo nebere vážně, a agresorovi naopak to, že si může dovolit cokoliv.

Nebuďme tedy lhostejní a slepí, oběti šikany si zaslouží naši pozornost, podporu a pomoc. Ignorací se ještě nikdy nic nevyřešilo!