Nadávky, které ještě před několika desítkami let budily pohoršení a mnoho lidí se je stydělo vyslovit i potichu doma, dnes běžně slyšíme na ulici i v některých médiích. Je naše společnost už tak zkažená, že jí to vůbec nevadí? Nebo čím to je?
Obsah článku
Nadávalo se vždy…
Vulgarismy nejsou novým fenoménem. Nadávali už naši dávní předci a nadávat budou jistě i další generace po nás. Použití peprného slovíčka je skvělou ventilací zloby a vzteku, které bylo, je a bude potřeba uvolnit. Jako ventil emocí jsou vulgarismy prostě přirozené. Vulgarismy navíc měly vždy tu moc, že dokázaly šokovat a přitáhnout pozornost, když byly použity ve správnou chvíli. Lidé se sice od „sprosťáka“ odvraceli, ale zároveň si ho moc dobře všimli a zapamatovali.
…ale ne v takové míře
Jenže dnes už většina vulgarismů takovou moc šokovat nemá. Vždyť je slýcháme nebo čteme tak často, že se pomalu stávají součástí naší běžné mluvy. Co se řekne nebo neřekne v televizním vysílání, je hlídáno Radou pro televizní a rozhlasové vysílání, internet takový kontrolní nástroj ale nemá a ani nemůže mít. Vždyť tady může každý napsat co chce a vyjádřit tak svůj názor. Navíc určitá anonymita internetového prostředí přímo vybízí k posunu hranic morálnosti, který láká většinu z nás. Ale není to jistě jen internetem, nedá se na něj svést úplně všechno. Mění se prostě celá společnost a dříve svazující normy a morálka se postupně v průběhu let rozvolňují. V některých ohledech je to dobře, ovšem naše mluva tím bezpochyby trpí.
Politici, populární osobnosti i soused od vedle
Vulgarismy jako běžnou součást hovoru dnes bez okolků používají i ti, kteří by měli představovat elitu národa a dostatečně nás reprezentovat. Bohužel se tak často u předních politiků neděje, nemluvě pak o populárních osobnostech, které by také měly být vzory svým chováním a vyjadřováním. Nelze se pak divit, že jsou některá sprostá slova brána jako naprosto normální. Co však je a co není sprostou nadávkou se přirozeně s postupujícím časem mění a to někdy až neuvěřitelnou rychlostí. Jsou hrubé vulgarismy, které velmi sprostými zůstávají pořád, ale u běžnějších nadávek je ten vývoj dobře sledovatelný. Stačí se jen zaposlouchat do hovoru někde u skupinky dospívajících a možná se budete divit. Dnešní mládež používá úplně jiné nadávky než třeba generace jejich rodičů. A naopak jsou slůvka, která byla v dřívějších dobách sotva šeptána, a dnes o nich něco takového ani netušíme.
Jak reagovat, když s vulgarismy přijdou naše děti?
Záleží na jejich věku a na tom, jak moc jsou již schopni pochopit, co říkají. Malé děti nasávají nová slovíčka jako houby a ta sprostá se jim obzvlášť líbí. Proč? Protože tím zaručeně vyvolají pozornost a reakci dospělých. Dávejte si proto pozor na svůj slovník a když se někdy neuhlídáte a peprné slůvko vám ujede, hned dítěti vysvětlete, že jste řekli něco špatného a proč. Když dítě přinese ze školky nebo odjinud sprostou nadávku, nejlepším řešením je zachovat klid, nerozčilovat se, ale ani se nesmát. Pokud možno bez emocí mu vysvětlete přiměřeně jeho chápání, co slovíčko znamená a proč se nemá říkat. Více se k tomu ale nevracejte, protože jakmile dítě uvidí, že daným slovíčkem opakovaně vyvolává vaši reakci, jen tak ho používat nepřestane. Starší děti už moc dobře chápou, že říkají něco špatného a možná i rozumí tomu, co slova znamenají. Tady je pak na místě vysvětlovat, jak moc jiným lidem nadávkami ubližují a jak by se to nelíbilo jim, kdyby byly oni sami na místě dotyčného.
Odpověď na otázku, co je sprosté a co ne, je poměrně individuální. Každý má hranici přijatelnosti nastavenou jinak, podle prostředí, ve kterém vyrůstal, a výchovy, která ho formovala. Přesto by bylo pěkné, kdyby se všichni řídili tím, že s vulgarismy by se mělo zacházet jako se vzácným kořením.
[yop_poll id=”42″]
