Čtyřnohý kamarád v podobě psa je pro dítě velkým přínosem. Učí se na něm mít rád zvířata a vážit si jich. Zároveň postupně získá pocit zodpovědnosti a smysl pro povinnost, protože dennodenně vidí, co taková péče o jeho přítele obnáší. Pes bude také skvělou motivací při fyzickém vývoji dítěte prakticky už od narození, protože to se brzy bude snažit svému parťákovi stačit při hře. Kromě všech přínosů však dítěti může hrozit i nebezpečí, pokud by se nešťastnou shodou okolností jednoho dne jeho hra s psím kamarádem zvrhla v nepěknou šarvátku. Bohužel, zprávy o útoku psa na dítě nejsou až tak ojedinělé a ve valné většině se jedná právě o psa, který s dítětem žije nebo ho alespoň zná, například z prázdnin u babičky. Zažitá představa, že nebezpečná jsou pouze bojová plemena v žádném případě neplatí. Stejně jako rotvajler může vaše dítě pokousat i kokršpaněl. Ani velikost psa není tím správným ukazatelem bezpečí. Některá malá plemena bývají vzteklejší a snadněji se „vytočí“. Jejich zuby jsou sice drobné, ale také ostré jako jehličky a když zaútočí třeba na obličej, napáchají velkou škodu. A pokud se zvířeti nešťastnou náhodou podaří prokousnout například krční tepnu dítěte, končí pak takové případy až tragicky. Jak tedy předcházet útokům psa? Na co bychom si měli dávat pozor? Stačí dodržovat několik pravidel.
Obsah článku
Pes je živý tvor
My si to uvědomujeme, ale dítě má problém pochopit, že se psem nemůže jednat jako s plyšákem. Je potřeba ho k tomu vést od malička. Od prvního seznamování těch dvou je nutné nejen připomínat psovi, že musí být hodný, ale hlavně vysvětlovat dítěti, jak se má chovat. A opakovat to pořád dokola, názorně předvádět a zase opakovat. Při pohlazení veďte malou zkoumavou ručku svého potomka a jemně jí přejíždějte po psí srsti, abyste mu ukázali, jak na to. Samo batole si totiž neuvědomuje svou sílu a tak místo pohlazení pořádně plácne nebo pejska silně zatahá za srst, na což se ozve minimálně nesouhlasné zavrčení. V rámci zkoumání stavby kamarádova těla zase dítko píchne psa do ucha, oka či se za každou cenu snaží otevřít svýma rukama jeho tlamu. Je na vás, abyste takovým průzkumům učinili přítrž dřív než pes zaútočí, protože tomu se to pochopitelně ani za mák nelíbí. Možná si desetkrát nechá do toho očka trochu rýpnout, ale po jedenácté může to stejné vyvolat jeho útok na dítě.
Hlavně pomalu
Váš potomek se řítí rychlostí blesku po zahradě a před ním ještě rychleji prchá jeho kamarád. Hra na honěnou je legrační, ale někdy jenom pro jednu stranu. Pes si možná zrovna nechce hrát, jen se snaží uniknout z dosahu toho malého ukřičeného hurikánu a najít klidný bezpečný kout. Když se mu to ovšem nedaří, může se pokusit vyřešit situaci jinak. Zastaví se a prostě kousne. Útok psa na dítě je v tomto případě pouze obrannou reakcí, ale tak je to většinou. Psi vůbec nemají rádi prudké pohyby, instinkty jim velí bránit se a to za pomoci ostrých zubů. Naučte potomka, jak by se měl ke svému kamarádovi přibližovat, pěkně pomalu a tiše, ale s pejskovým vědomím. To platí i pro cizí psy na ulici, žádné prudké předjíždění na odrážedle nebo kole těsně kolem psa. A naprosto zapovězené je lekání psa a bafání na něj! Úlek může velmi rychle vyvolat tuto obrannou reakci. Tohle platí i v případě, kdy pes odpočívá a dítě mu znenadání strčí hlavu až pod čenich. Ten se totiž pravděpodobně vyděsí a jednou v něm v takové situaci můžou instinkty převládnout nad výchovou.
Naučte dítě psí řeči
Pes s námi komunikuje prostřednictvím různých typů vrčení a štěkání, mimiky obličeje a postoje těla. My umíme rozpoznat, co který signál znamená, ale dítě zatím ne. Když pes zavrčí a vycení zuby, dospělý hned pozná, že už míra trpělivosti přetéká a pes se pomalu chystá k útoku. Ale potomek bude dál pokračovat v činnosti, která toto vrčení vyprovokovala, aniž by si uvědomoval důsledky. Je třeba být jakýmsi tlumočníkem a dítěti vysvětlovat, kdy a čím pejsek dává najevo radost a kdy se naopak zlobí. Dítě si časem tuto schopnost rozpoznání také osvojí, ale musí se na tom pořád pracovat.
Něco se prostě nesmí
Je pár věcí, u kterých si dítě musí uvědomit, že tohle je tabu. Mezi ně by měl patřit pejskův pelíšek, hračky a miska se žrádlem. Ta je pro dítě velkým lákadlem, ale prostě se na ni nesahá, obzvlášť pokud se jeho kamarád právě krmí. A v žádném případě nesmí psovi zkoušet tahat jídlo nebo i hračky z pusy, to by mohlo dopadnout špatně. Sama jsem si jako už trochu odrostlejší, ale pořád hloupé dítko vyzkoušela, že i ten nejhodnější pes na světě je v tomto případě pořád nebezpečné zvíře. Zkoušela jsem se ze srandy přetahovat s mým pejskem o kost, co měl v tlamě. Normálně by si nechal skákat po hlavě, ale tenkrát zle zavrčel a sevřel mi ruku v čelistech. Nezmáčknul moc a naštěstí mi nijak neublížil, ale dal mi velmi jasně najevo, že jsem překročila zapovězenou čáru.
Dítě se také musí naučit respektovat, že když pes spí, musí s hrou počkat a nebudit ho. Stejně tak musí trpělivě vyčkat, dokud se pes nenakrmí nebo venku nevykoná potřebu.
Nikdy spolu sami
Ať už máte velkého psa či malé roztomilé plemeno, nenechávejte je pohromadě s dítětem o samotě. Vaše přítomnost zabrání rizikovým situacím, ale když nejste v dohledu, potomka možná napadne vyzkoušet to, co má jinak zakázané. A ani nemusí jít o úmysl. Stačí nehoda, kdy dítě například šlápne nebo spadne psovi na citlivé místo a ten úlekem a bolestí zareaguje rychleji než stačíte zjistit, že se něco děje. Ani s malým miminkem v postýlce nenechávejte psa o samotě. Mohlo by ho napadnout pořádně se s tím drobným uzlíčkem seznámit a tragédie může být na světě raz dva. A také nevíte, co se jednomu nebo druhému vlastně honí v hlavě. Mohou na sebe žárlit a čekat na sebemenší příležitost, jak si to na tom druhém vybít. Pokud byl pes v domácnosti první, určitě se musel smířit s tím, že teď je až na druhém místě. Možná to na sobě nedává znát, ale nemusel to tak úplně zpracovat. Pak se snadno stane, že využije příležitosti si to s vaším potomkem vyřídit. Stejně tak dítěti se může zdát, že je pořád nespravedlivě okřikováno, zatímco jeho parťák ze všeho vychází lépe. Jakmile zajdete za roh, vybije si proto na něm svou frustraci a pes se bude pochopitelně bránit.
Nejlepší prevencí, jak předcházet útoku psa na vaše dítě, je být jim ,lidově řečeno, pořád za zadkem.
Pozor na cizí psy
Na cizí psy se nesahá ani se k nim moc nepřibližuje. Tuto poučku je třeba dítěti vnuknout do hlavy. Platí to i o psech sousedů, které sice denně vídá za plotem, ale nezná je. Nesmí k nim strkat ruku nebo plot dokonce přelézat. Je to území, které má pes hlídat a možná se toho úkolu zhostí za každou cenu. Na cizího psa smíme sáhnout jen v případě, že to předtím dovolil jeho majitel a i tak mu jen dáme nejdříve očuchat ruku a když s tím i pes souhlasí, jemně ho pohladíme.
Děti bohužel často napadá zkoušet, co všechno ti čtyřnozí kamarádi ještě snesou. Myslí si, že vše je hra a neumějí si představit, co může následovat, když to přeženou. Kvůli tomu musíme být vždy nablízku my, abychom předešli nebo alespoň včas zabránili nebezpečným situacím a hrozícím problémům. Je na nás dospělých, abychom dětem předali lásku k těmto úžasným zvířatům, ale zároveň respekt a úctu k nim.
