Cukrovka se řadí mezi chronické onemocnění, které se projevuje poruchou metabolismu sacharidů. Dle důvodu vzniku cukrovky se pak onemocnění rozděluje do dvou typů. Projevy typů cukrovky jsou velmi podobné. Jestliže pacienti trpí absolutním nedostatkem inzulinu, je jim diagnostikována cukrovka I. typu. Při relativním nedostatku inzulinu se však jedná o cukrovku II. typu. Pojďme se podívat na jednotlivé typy cukrovky blíže.
Obsah článku
Cukrovka I. typu – Diabetes mellitus I. typu
Cukrovka I. typu se projevuje absolutním nedostatkem inzulínu. Tento stav je způsoben autoimunitním poškozením buněk slinivky břišní. Cukrovka I. typu se nejčastěji diagnostikuje již u dětí a mladých lidí. Tito jedinci přichází do ordinací lékařů s častým močením, únavou a hladem. Lékaři provedou patřičné testy a prokážou-li vysokou hodnotu glukózy v krvi, diagnostikují cukrovku I. typu. Lidé trpící cukrovkou I. typu jsou celoživotně odkázáni na aplikování inzulinu.
Jak jsme si již uvedli výše, cukrovka I. typu je způsobená autoimunitním poškozením buněk. Jedná se o proces, při kterém organismus zlikviduje tzv. beta buňky nacházející se ve slinivce břišní, které produkují inzulin. Následkem tohoto procesu pak dochází k nedostatku vlastního inzulinu a pacient musí tento hormon tělu dodávat nejčastěji prostřednictvím injekcí.
Co je to inzulin?
Inzulin je hormon, který hraje velmi důležitou roli v metabolismu glukózy, tuků i bílkovin v těle. Pro lidský organismus je tedy inzulin naprosto nepostradatelný.
Cukrovka II. typu – Diabetes mellitus II. typu
Cukrovka II. typu je v České republice diagnostikována daleko častěji, než cukrovka I. typu. Tento typ cukrovky bývá diagnostikován ve vyšším věku, u obézních jedinců, u lidí, kteří nedbají na zdravý životní styl a dostatek přiměřeného pohybu. V tomto případě tělo sice produkuje inzulin, avšak neumí s ním správně zacházet. Cukrovka II. typu má pozvolné projevy a nemocní ani neví, že tímto onemocněním trpí. Obvykle se na cukrovku II. typu přijde náhodně při preventivní prohlídce a preventivních krevních testech.
Jak jsme si napsali výše, u cukrovky II. typu dochází k relativnímu nedostatku inzulinu. Inzulín v tomto případě tělo produkuje, ale dochází k narušení sekrece inzulinu a současně je také přítomna tzv. inzulinová rezistence. To znamená, že dochází ke snížení citlivosti tkání vůči inzulinu. Přestože tedy naše tělo má dostatek inzulinu, dochází k hyperglykémii (ke zvýšené hladině cukru v krvi). Lidé trpící cukrovkou II. typu nejsou sice závislí na inzulinu tak jako pacienti trpící cukrovkou I. typu, ale přesto si při léčbě cukrovky II. typu inzulinem pomáhají kontrolovat hladinu glykémie v krvi.
Těhotenská cukrovka
Jak již samotný název napovídá, jedná se o onemocnění, ke kterému dochází v těhotenství. V tomto období kolísá hladina glykémie pod vlivem těhotenských hormonů. Slinivka břišní se u některých žen nedokáže vyrovnat se zvýšeným požadavkem na inzulin. Zvýšená hladina glukózy cirkuluje tělem matky až do samotného plodu, který si však zodpovídá za tvorbu vlastního inzulinu. V případě neléčené těhotenské cukrovky může být plod postižen tzv. diabetickou fetopatií, která se projevuje vyšší porodní hmotnosti a po narození hrozí dítěti hypoglykémie. Dále může mít těhotenská cukrovka také vliv na novorozeneckou žloutenku. Moderní medicína však tyto poporodní stavy velmi dobře zvládá léčit, proto netrvají příliš dlouho. Těhotenská cukrovka se obvykle po porodu vyřeší a ženy nemají žádné následky. Těhotenskou cukrovkou trpí cca 4 % těhotných žen.
