Noční můrou všech rodičů je jistě dítě, které spadne do propasti závislosti na drogách. Můžeme si stokrát říkat, že nám a našemu dítěti to nehrozí. Pak ale přijde puberta, s ní špatný okruh lidí a problém je tu dřív, než se nadějeme. Věková hranice, kdy dítě přichází do styku s drogou, se neustále snižuje. Bohužel nejsou výjimkou děti ve věku 13 a méně let, které už nějaké zkušenosti v této oblasti mají. Dostat se k droze, ať už lehké konopné nebo i tvrdší, není dnes vůbec složité. Stát se sice svou protidrogovou politikou snaží snížit nabídku i poptávku, ale bohužel zcela vymýtit tento problém nedokáže. Proto je nejdůležitější prevence.
Možnosti prevence
Odborníci dělí prevenci na tři druhy – primární, sekundární a terciální. Primární prevence se snaží problému s drogami předejít. U dětí a mladých lidí se pokouší pomocí osvěty ovlivnit jejich chování a myšlení natolik, aby se sami dokázali nástrahám drog vyhnout. Při sekundární prevenci se řeší konkrétní problém. Člověk už drogu užívá a jde tedy o to, jak ho přivést z této pasti zpátky. Existují různá azylová zařízení, linky pomoci nebo psychologické poradny, které se takovým lidem snaží pomoct. Terciální prevence se nezaměřuje na hledání řešení, ale na mírnění následků, hlavně zdravotních. Jde například o bezplatnou výměnu injekčních stříkaček za nové nebo rozdávání prezervativů narkomanům. Všichni samozřejmě doufáme, že u našeho dítěte bude stačit primární fáze. Co proto tedy můžeme a měli bychom udělat?
Komunikace je základ
Je třeba se svým dítětem o drogách mluvit, a to včas. Nevyhýbejte se tomuto tématu proto, že se vám nelíbí a myslíte si, že se vaší rodiny netýká. Snažte se dítěti vysvětlit přiměřenou formou vzhledem k věku, co všechno obnáší užívání drog, jaká s sebou nese rizika a jaké může mít důsledky. Stejně tak je důležité zajímat se o to, co dítě dělá ve volném čase a znát alespoň zhruba okruh jeho kamarádů a dalších lidí, se kterými je v kontaktu. Podstatné je také jít dítěti příkladem. I alkohol a cigarety jsou totiž drogou, i když společností tolerovanou. Pokud my nebudeme kouřit a ve větším množství požívat alkohol, minimálně tím zvýšíme šanci, že se tomu vyhne i naše dítě. A pokud odolá těmto lehce dostupným svodům, pravděpodobně dokáže říct ne i v případě dalších drog.
Jak může pomoci škola?
Škola hraje velmi důležitou roli v otázce prevence. Dítě v ní tráví velkou část dne a právě zde přichází nejvíce do kontaktu s ostatními vrstevníky, jejichž vlivu podléhá. O prevenci ve škole se stará její vedení, výchovný poradce, případně školní psycholog. Škola jistě uvítá váš zájem, nebojte se proto a zeptejte se výchovného poradce, jaký je aktuální stav tohoto problému ve škole a jak řeší případné problémy. Nejde ale jen o řešení už nastalých problémů. Zajímejte se také o preventivní programy třeba v podobě zájmových kroužků nebo diskuzí s odborníky. Právě ty mohou dítěti osvětlit tuto problematiku nejlépe. Pokud vaše škola něco takového organizuje, nasměrujte své dítě, aby se i ono zúčastnilo. Sama ze své zkušenosti mohu potvrdit, že vliv takové debaty je veliký. Na škole, kam jsem chodívala, fungoval program osvěty, kdy na dobrovolné debatní kroužky přicházeli psychologové, dobrovolníci z azylů pro drogově závislé i samotní vyléčení narkomani. Jejich osobní zkušenosti mi daly víc než jakákoli teorie z knížek. Právě na ně jsem si později vzpomněla vždy, když jsem stála před rozhodnutím, zda podlehnout vlivu okolí nebo být silná a odolat.
Čím více bude potomek informovaný, tím snazší pro něj bude vyhnout se nástrahám. Debatou s ním mu také ukážeme, že mu věříme, a podpoříme jeho sebevědomí. To je velmi důležité, protože ten, kdo sám sobě nevěří, snadněji podlehne nátlaku party. Možná ani veškerou naší snahou nezabráníme tomu, aby náš potomek nepřišel někdy s drogou do styku a nevyzkoušel ji. Dosáhneme ale snad alespoň toho, že zůstane u toho jediného experimentu.
[yop_poll id=”32″]