Bez práce nejsou koláče, říká staré známé přísloví. Ano, do práce chodit musíme, abychom měli finanční prostředky a mohli spokojeně žít svůj život. Někteří však ve své práci nevidí jen cestu k výdělku, ale přímo poslání. Pomáhají a zachraňují druhé, obětují tomu veškeré své myšlenky, energii a často i volný čas. Ze začátku mají pocit, že mohou změnit svět nebo alespoň jeho část. Právě těmto lidem ale hrozí, že časem přijde moment, kdy jejich tělo řekne dost. Už nebudou moci dobře plnit své pracovní povinnosti, ale ani zvládat svůj osobní život. Tomuto stavu se říká syndrom vyhoření (z angl. burnout syndrome) a rozhodně není jen výmyslem psychologů. Nehrozí i vám?
O syndromu vyhoření se u nás více mluví až v posledních letech, s jeho popsáním však přišel už před čtyřmi desetiletími americký psychoanalytik Herbert Freudenberger. Popsal jeho příčiny i projevy a poprvé také použil název burnout (vyhasnutí, vyhoření), který se pro toto psychické onemocnění vžil. Týká se většinou lidí, kteří ve své profesi přichází do kontaktu s lidmi a očekávají se od nich velké výkony. Bývají to především pomáhající profese jako lékař, zdravotní sestra, sociální pracovník či učitel, ale týkat se může prakticky kohokoliv, kdo ve své práci vidí smysl života a oddává se jí až příliš.
Obsah článku
Počáteční nadšení vede k rozčarování
Lidé, kteří se potýkají se syndromem vyhoření, prožili většinou velmi podobný příběh. Ze začátku přistupovali ke své práci s velkým nadšením. Měli vysoce optimistické ideály a často až nereálné představy, které se s maximálním nasazením snažili naplnit. To stejné očekávali od svého okolí, od kolegů i rodiny. Stali se z nich workoholici, kteří se stále častěji setkávali spíše s nepochopením než s úctou a obdivem za svou obětavost. Když se k tomuto nedocenění přidá i mizerná finanční situace, jako tomu v některých profesích bývá, a rodinné problémy, které dříve nebo později zákonitě nastanou z nedostatku času a energie pro své blízké, je to už jen krůček k psychickému zhroucení.
Plíživá hrozba psychického zhroucení
Záludnost syndromu vyhoření spočívá v jeho plíživému nástupu. Ze začátku je člověk jen frustrovaný z toho, jak jeho snaha naráží na nepochopení. Tato frustrace se postupně prohlubuje a vede k rozpadu vztahů pracovních i soukromých. V takových chvílích se obvykle projeví psychické problémy, ať už tím, že se člověk stane vůči všemu apatický, nebo se naopak ke svému okolí může projevovat až agresivně. Vzhledem k tomu, že psychika je neoddělitelně provázána s fyzickým stavem, přidávají se i zdravotní problémy jako nespavost, dlouhodobé bolesti hlavy nebo zažívací potíže. Pokud se člověk nezačne včas léčit, může dojít až k úplnému zhroucení, kdy se propadne do naprosté letargie a není ani schopen vstát z postele. V takovém stádiu už trvá návrat zpět dlouho a je obtížný, proto nečekejte a změňte svůj život zavčas, jestliže na sobě pozorujete některé známky počátku vyhoření.
Změňte přístup ke svému životu
Při změně je důležité začít ve své mysli. Nestyďte se najít si psychologa, který vám se vším pomůže. Potřebujete přestat vnímat práci jako středobod svého života a naučit se k ní přistupovat s rezervou, najít si dostatek času na rodinu, přátele, relaxaci a koníčky. Jen tak zabráníte tomu, že vás frustrace pohltí natolik, až už to vaše tělo nevydrží.
