Jestliže slyšíme někoho říkat, že trpí poruchou příjmu potravy, automaticky nám na mysl vyskočí mentální anorexie nebo bulimie. Existují však i jiné poruchy přijmu potravy. Jak je ale u svých blízkých, kolegyň či přátel rozpoznat a jak jim pomoci? V České republice žije s neléčenou poruchou příjmu potravy až 25 % žen. To je poměrně vysoké číslo, viďte?
Všichni, kdo se setkali s jakoukoliv poruchou přijmu potravy, se jednohlasně shodují na tom, že odhalení této poruchy nebylo nijak snadné. Stejně složitá je rovněž také samotná diagnostika těchto potíží. Lidé postiženi poruchou příjmu potravy své problémy často nevnímají jako problémy a málo kdy je dokáží přiznat. Pokud si již své problémy uvědomují, často je skrývají nejen před blízkými, ale i před lékaři. Léčba jakékoliv poruchy přijmu potravy bývá velmi komplikovaná. Prvním předpokladem pro úspěšnou léčbu je chuť samotného pacienta se vyléčit.
Obsah článku
Proč vznikají poruchy přijmu potravy?
Existuje několik rizikových faktorů, které mohou pomoci vzniku poruchy příjmu potravy.
- Kult štíhlosti – Všude vidíme ty krásné slečny, které jsou štíhlé a všechno jim tak dokonale sluší a padne. Na tenhle nezdravý kult štíhlosti narážíme ve všech médiích – od novinových plátků, přes internet až po filmy.
- Umění hlídat se a ovládat se – Hubené tělo je druhými lidmi obdivováno. Lidé se ptají: “Jak je možné, že jsi tak štíhlý? Jak to děláš, že dokážeš nejíst?” Tenhle obdiv motivuje nemocné lidi k dalším špatným stravovacím návykům.
- Ve zdravém těle, zdravý duch – Mnoho lidí s poruchou přijmu potravy se domnívají, že jí zdravě. Přesně tak si vysvětlují své chování. Chtějí být totiž zdraví.
- Strach z potravin – Některé lidi donutil strach z nezdravých potravin a vysokého obsahu “éček”, dusičnanů v zelenině, hormonů v drůbežím mase, antibiotik v mase atp. přestat jíst. Tito lidé se domnívají, že je lepší nejíst vůbec, než tohle.
- Genetika – ano, i genetika zde může hrát svou roli
- Povaha – Existují povahové vlastnosti, které mohou člověka dohnat k poruše příjmu potravy. Jedná se zejména o perfekcionismus, závislost, sebekritičnost, puritánství a také impulzivnost.
Možné příznaky poruchy přijmu potravy
Mnoho rodinných příslušníků si vůbec nevšimne, že jejich blízký trpí poruchou přijmu potravy. Přestože existují určité příznaky, které mohou poukázat na problém, je nutné, abyste byli velmi dobrými pozorovateli. Kterých příznaků si můžete tedy všimnout?
- věčné držení různých diet
- kolísavá váha – váha může kolísat oběma směry a to obvykle v rozsahu 10 – 20 kg, u anorektiček se jedná spíše o trvalý pokles
- častý pocit viny ve spojení s jídlem
- ztrácí kontrolu nad jídlem, několikrát jste přistihli nemocného hltat neuvěřitelné množství jídla
- dělí jídlo do dvou kategorií – zdravá a nezdravá – nezdravá odmítá úplně
- extrémy ve stravování – vegánství, frutariánství atp. – to vše vysvětluje tím, že chce jíst přece zdravě
- deprese ve spojitosti s jídlem
- izolace od svého okolí
- odmítání společného stravování u jednoho stolu, pokud se již účastní např. společné večeře, nepozře mnohdy více než zeleninu
- popíjí velké množství kávy, coly a energetických drinků
- věří, že hubnutím vyřeší všechny své problémy
Nejčastější poruchy příjmu potravy
Mentální anorexie – jedná se poruchu, která je charakterizována zejméne úmyslným snižováním tělesné váhy. Nemocní neodmítají jídlo proto, že nemají chuť, ale proto, že jednoduše nechtějí jíst. Nechutenství nebo oslabení chuti k jídlu je způsobeno až důsledkem hladovění. Zajímavostí je, že jsou to právě anorektici, kteří mají zvýšený zájem o jídlo. Velmi často shánějí nejrůznější recepty, pročítají kuchařky, vaří a pořádají hostiny pro ostatní.
Bulimie – bulimie je porucha přijmu potravy, která se vyznačuje záchvaty nadměrného přejídání se velkým množstvím potravy. Následně bývají používány nevhodné metody k zabránění tloustuní – často to bývá zvracení, různá projímadla, diuretika, cvičení do úmoru atp.
Záchvatovité přejídání – všichni se tu a tam přejíme, málo kdo však do nepříjemného pocitu extrémní plnosti až nevolnosti. A to je přesně kritérium, které odlišuje zachvatovité přejídání od běžného přejedení. Pro záchvaty je typická konzumace velkého množství potravy v intervalu kratším než 2 hodiny, a to bez pocitu hladu. Nemocný se za své chování stydí. Po přejedení se potýká s pocitem viny, depresemi a znechucení ze sebe samého.
Noční přejídání – tato porucha není doposud přesně specifikována v mezinárodní klasifikaci nemocí. Jedná se však o konzumaci alespoň 25 % denního příjmu potravy po večeři nebo v noci, kdy po probuzení následuje vyjedení ledničky. Tohle se musí stávat minimálně 3 x týdně.
Kontinuální jedení – porucha spočívající v nepřetržité konzumaci malého množství potravy. Nemožnost ovlivnit příjem jídla vůlí odlišuje kontinuální jedení od běžného uzobávání u televize, která známe tu a tam opět téměř všichni.
Poruchy přijmu potravy bývají často spojené s úzkostí a depresemi. Někdy mohou být deprese důsledkem poruchy přijmu potravy, jindy stojí na jejím začátku. Pacientovi lze předepsat léky, ale je vhodné zapracovat i na jiné formě léčby – např. pravidelnou pohybovou aktivitou, relaxačními technikami, tvořivou činností atp. Vždy je třeba dělat to, co pacienta baví a při čem se cítí dobře. Dalším krokem, jak léčit poruchy přijmu potravy, je plánování jídla. Je důležité nespojovat jídlo s žádnými emocemi. Ani pozitivními, ani negativními. Je třeba se naučit neuvažovat stylem, že teď je mi špatně, tak si vylepším náladu jídlem. Jídlo je prostě životní nutnost pro přežití – žádné emoce k němu vztahovat nemusíme. Stanovte si jídelní plán, popř. požádejte odborníka o pomoc, abyste si byli jisti správným množstvím jídla a také potřebnou výživovou hodnotou. Je velmi důležité zanalyzovat si jídelní chování. Uvědomte si, kdy jíte, kdy nejíte atp. A z jakého důvodu jíte – jste ve stresu? Jste rozzlobení? Jste naopak šťastni? Při snaze zatočit s poruchou příjmu potravy je rovněž také důležité začít vnímat svět jinýma očima. Svět není černobílý. Nikdo není dokonalý. Ani vy ne! A tak je to správně! Když selžete v dodržování jídelního nebo cvičebního plánu, není to důvod pro trestání a obviňnování sebe sama. Nemějte o sobě zkreslené představy. Nemyslete si, že děláte vše nejlépe. Neklaďte na sebe přehnané nároky – ať se to týče vzhledu, jídla, práce, vztahů – prostě všeho. Naučte se zbavovat se stresů, dovolte ostatním, aby vám pomáhali. A v neposlední řadě, nebojte se navštívit psychologa, který vám pomůže rozklíčovat vaše emoce a pochopit tak lépe sebe sama a proč se nemáte rádi takoví, jací jste.
