Možná jste již v dětství zažili pocit, když vám o něco hodně moc šlo. Rozhodli jste se, že proto uděláte maximum. A opravdu jste maximum udělali. Jenomže se to nesetkalo s úspěchem a pozitivním hodnocením. Citlivější jedinci si tenhle neúspěch vzali příliš osobně a rozhodli se, že už nikdy za žádnou cenu nechtějí tento potupný pocit zažít znovu. Tento strach z opětovného selhání poté vítězi na celé čáře během celého jejich života.
Všichni úspěšní jedinci se shodují na tom, že se stali úspěšnými pouze díky tomu, že se naučili umlčet tohoto vnitřního sabotéra. To je základ úspěchu. Psychologové provedli několik experimentů s dětmi a zjistili, že se lidé rozdělují do dvou táborů. První tábor se koncentruje na získání odměny a k výzvám přistupují s potřebou úspěchu. Ti druzí naopak věnují pozornost svému zdánlivě nevyhnutelnému selhání. Podvědomě pak dělají zcela zbytečné a nesmyslné chyby, nebo své strachy maskují natolik vysokou laťkou, že je zcela nemožné tuto laťku přeskočit. Nepovedlo by se to ani tomu nejlepšímu skokanovi na světě.
Ti opravdu úspěšní jedinci se však naučili dávat si zcela splnitelné cíle. Podíváte-li se na opravdu úspěšné lidi, ať už ze sportovního prostředí či jakéhokoliv jiného, zjistíte, že se všichni nějakým způsobem potýkali s nezdarem. Mike Jordan, jeden z nejlepších basketbalistů světa, byl vyhozen ze středoškolského týmu poté, co mu trenér řekl, že nevěří, že má pro basketbal dostatek schopností. Mike Jordan však věřil ve své schopnosti, nenechal se zastrašit, na své selhání nejspíš ani nepomyslel, a pokračoval dál v plnění svého snu. Budete-li dále věřit v možnost svého úspěchu, jednou jej dosáhnete. Pokud však uvěříte, že úspěch pro vás není, pak jste si vy sami rozhodli o svém neúspěšném osudu.
Strach ze selhání prožíváme všichni. Všichni máme strach učinit zásadní rozhodnutí, které nám ovlivní život. Máme strach vyjet ze zajetých kolejí. U někoho se tyto pocity strachu promění v prokrastinaci, jiní zase mají pocit nedostatečnosti a jiní mají zase nezdravý pocit perfekcionismu. Ať je to, co je to, vždy to vede k jedinému konci: raději nic nezačínat. Jak tedy tohle všechno zvládnout?
Rady a typy, jak čelit strachu ze selhání
Cesta životem je vždy krkolomná a je zcela naprosto nemožné tuto cestu zvládnout, aniž bychom neudělali nějaký ten kotrmelec. Životní karamboly jsme zažili všichni, a určitě ještě nějaký ten karambol zažijeme. Jak se však k tomuto karambolu postavíme, to už záleží pouze a jen na nás. Každý nezdar můžeme přijmout buďto jako konec světa nebo jako novou příležitost k novému začátku. S každým karambolem se můžete naučit něco nového o sobě, o životě samotném, nebo o lidech, kteří nás obklopují. A přesně tyhle životní lekce jsou velmi cenné. Bez těchto kotrmelců a karambolů bychom všechny chyby opakovali stále a stále dokola a nikdy bychom se nebyli schopni posunout kupředu. Ať už uděláme jakkoliv velký karambol, vždy si musíme být vědomi, že to k životu patří a že je to správné. Stále jsme dobří.
Dalším krokem pro zvládnutí strachu ze selhání je uvědomit si a přiznat si, že zbytečně vysoké cíle jsou pouze zástěrkou, která maskuje strach ze selhání. Teprve v tento moment, kdy si uvědomíme, že lžeme vlastně sami sobě, nám umožní zjistit skutečnou motivaci a hodnoty, které jsou pro nás důležité. A teprve nyní jste připraveni určit si další cíle, které již povedou k úspěchu a které jsou zcela reálné.
Chcete-li být úspěšní, vizualizujte! Psychologové doporučují vizualizaci. Představte si do toho sebemenšího detailu, jak by měl vypadat váš život za deset let. Představte si vše, co v životě chcete mít. A představte si to opravdu velmi detailně. Představují si, co budete dělat den za dnem. Kde a s kým. Poté si představte, jak bude vypadat váš život za 5 let a rozmyslete si, co všechno musíte udělat pro to, abyste naplnili svou desetiletou vizi. Stejně tak pokračujte s perspektivou dvou let – co je během dvou let důležité k dosažení pětileté vize? Pak následuje 1 rok, pak 6 měsíců, 3 měsíce, měsíc a týden. Co uděláte zítra, abyste dosáhli svého týdenního cíle?
Máte-li strach ze svého selhání, je nutné zapracovat rovněž na svém sebevědomí. Příliš vysoké cíle vedou k selhání. Selhání se změní v pocit nedostatečnosti, a to vše dává pořádný kopanec vašemu sebevědomí. Dávejte si proto na začátku přiměřeně náročné cíle. Právě ty vám dokážou zvednout vaše sebevědomí. Zvládnutí několika malých cílů vás v konečném důsledku přivedou ke zvládnutí velkého cíle.
I když si půjdete za svým velkým cílem, a budete to řešit prostřednictvím cílů menších, ne vždy se bude dařit tak, jak si plánujete a jak si představujete. Vždy se budete potýkat s neúspěchem. Někdy bude neúspěch menší, někdy zase větší. Každý neúspěch bolí. Nevymlouvejte se, proč se tak stalo. Vždy k sobě buďte upřímní. Pokládejte si otázky typu: Byl tento cíl příliš přehnaný? Udělal jsem skutečně vše proto, abych tento cíl naplnil? Po jakémkoliv karambolu, po jakémkoliv neúspěchu se zastavte a přestaňte na sebe pohlížet jako na neúspěšného jedince a nechtějte dělat za tím co nejdříve tlustou čáru. Zastavte se a zamyslete se. Rozhlédněte se opět kolem sebe, přemýšlejte, co se vlastně stalo, proč se tak stalo, jak k tomu došlo ale nebojte si z toho vzít ponaučení. Neberte své selhání jako tragédii. Podívejte se na každé své selhání jako na odrazový můstek. Naučíte-li se správně se svým selháním pracovat, naučíte se rovněž zvládat podobné situace v budoucnu.
A rovněž nesmíme zapomínat také na chválu. Chvalte se! Možná jste slyšeli od svých rodičů, že sebechvála smrdí. To je jeden z největších omylů, který nám rodič mohl říct. Samochvála nesmrdí! Odsoudit sebe sama je mnohdy daleko snazší, než se sám pochválit. Především perfekcionisté s tím mají ohromnou potíž. Naučte se pochválit se za každý karambol, který jste zvládli ustát stejně jako za každý úspěch. Byť je to naprostá maličkost. Z každého svého malého úspěchu se naučte radovat. Nic neberte samozřejmě. Budete-li brát své úspěchy jako samozřejmost, budete se tím ochuzovat o radost, kterou cítíte, když se vám něco podaří. Abyste se naučili zvládat své selhání, je velmi důležité naučit se i odpočívat, vzdělávat se nebo se věnovat blízkým. Rozvrstvení sil je pro spokojený život velmi důležité. Stejnou pozornost, kterou věnujete pracovním záležitostem musíte věnovat rovněž odpočinku a rodině. V případě, že svou pozornost zaměříte pouze a jen na své pracovní úsilí nebo na jakkoliv jiné cíle, které jsou pro vás naprosto prioritní, stáváte se tak zranitelnými a hrozí vám vyhoření.
