Aspergerův syndrom a jeho příznaky

photo-1534330207526-8e81f10ec6fc
Zveřejněno: 24.9.2019

V posledních několika letech se můžeme stále častěji setkat s nejrůznějšími vrozenými poruchami autistického spektra. Mnoho lidí se těchto poruch bojí, protože se chování takto postižených jedinců dost výrazně odlišuje od společensky vyžadovaného normálu. V dnešním článku se zaměříme na Aspergerův syndrom. 

Matky se před porodem doslova modlí, aby přivedly na svět normální zdravé dítě. Bohužel, těch v posledních letech ubývá. I přesto, že na první pohled mohou novorozenci a batolata působit zcela normálně, s postupným vývojem začíná být zřejmé, že trpí poruchou, která je dost výrazně odlišuje od ostatních dětí.

kids-girl-pencil-drawing-159823

Ano, mluvíme o dětech s poruchami autistického spektra. Mezi ty se řadí nespecifikované pervazivní vývojové poruchy (PDD-NOS), nebo již výše zmíněný Aspergerův syndrom.

Pojďme se společně podívat na to, jak se Aspergerův syndrom projevuje, jaké jsou jeho příčiny a jakým způsobem lidem, kteří jím trpí, můžete pomoci začlenit se do běžné společnosti. 

Co je Aspergerův syndrom?

Aspergerův syndrom je porucha autistického spektra. Nejčastěji je diagnostikován u dětí, ale není vyloučeno, že k jeho odhalení dojde až o mnoho let později. Lidé, kteří tímto syndromem trpí se od ostatních odlišují především jiným vnímáním okolního světa.

pexels-photo-842567

Mezi nejvýraznější příznaky Aspergerova syndromu patří: 

  • Potíže se zapadnutím do kolektivu i společnosti obecně
  • Časté opakování některých činností
  • Problémy s řečí
  • Problémy s koordinací pohybu
  • Složité navazování přátelských i partnerských vztahů
  • Sociální izolovanost
  • Silná vazba na jedno dominantní téma (např. vlakové jízdní řády)

Aspergerův syndrom je obávaný i proto, že postižený může vykazovat agresivní chování vůči ostatním. Také se může stát, že vlivem syndromu dojde i k vlastnímu fyzickému poškozování.

Na druhou stranu, někteří lidé s Aspergerovým syndromem mají nadstandardně vyvinuté schopnosti, které jim umožňují pozoruhodné výkony, které mohou hraničit až s genialitou.

Je ale potřeba říct, že každý člověk postižený Aspergerovým syndromem se od jiných dost výrazně liší. To znamená, že pokud máte kamarádku či známého, kterým se narodí dítě s Aspergerovým syndromem a vy posléze zažijete stejnou zkušenost, mezi oběma dětmi mohou být dost propastné rozdíly.

Chování člověka s Aspergerovým syndromem

Jak poznat Aspergerův syndrom? I když se může zdát, že Aspergerův syndrom činí největší potíže lidem v jeho okolí, faktem je, že nejzásadnější problémy má postižený člověk sám. Jeho nemoc dost často vytváří sociální bariéru, která mu znemožňuje se alespoň trochu začlenit do běžného společenského života.

Mohlo by vás zajímat:  Jak zvýšit svůj sex appeal?

To se projevuje neschopností: 

  • Navázat oční kontakt (případně může postižený “nevhodně” zírat)
  • Vyhodnotit hlasitost svého mluveného projevu
  • Vyhodnotit význam tónu hlasu při mluveném projevu ostatních
  • Vcítit se do emocí ostatních
  • Rozpoznat emocionální rozpoložení jiných z výrazu jejich tváře
  • Mluvit o jiných věcech než o těch, které jsou v centru jeho zájmu (jízdní řády vlaků…)
  • Vykládat si běžná gesta
  • Kontrolovat vlastní emoce

photo-1453053507108-9f5456eb481f

Pokud dítě netrpí problémy s řečí, nebo poruchami koordinace, může být pro jeho okolí velmi těžké rozeznat, že se jedná o příznaky Aspergerova syndromu. Takové dítě bude ostatními hodnoceno jako neukázněné a drzé. Ze zcela jasných důvodů se ale budou všechny tresty míjet požadovaným účinkem.

Jestli máte takové dítě ve svém okolí, teoreticky by vám mohlo pomoci, když si začnete trochu více všímat toho, jak obvykle mluví. Nejedná se o zcela spolehlivý ukazatel, ale může vám alespoň trochu pomoci s lepší orientací v problému.

Dítě s Aspergerovým syndromem může mluvit velmi pomalu. Nahlas, nebo naopak příliš potichu. Může často opakovat slova, nebo mluvit bez jakýchkoliv zjevných projevů emocí. Mluva také nemusí obsahově úplně odpovídat tématu, o kterém se hovoří. Nejlépe by odpovídalo české přirovnání, které říká, že jeden mluví o koze a druhý mluví o voze.

Příčiny vzniku Aspergerova syndromu

Důvod, proč ke vzniku Aspergerova syndromu dochází, bohužel neznáme. Lékaři a vědci se nicméně domnívají, že jde o dědičnou genetickou poruchu. Ačkoliv to nebylo zcela prokázáno, někteří odborníci si myslí, že nějaký vliv by mohlo mít životní prostředí během těhotenství, nebo odlišnosti fungování mozku daného jedince.

Můžeme ale doufat, že více informací o tomto postižení získáme někdy v budoucnu.

Diagnóza

Ani s diagnózou Aspergerova syndromu to není nijak snadné. V podstatě neexistuje jednotný test, který by pomohl toto postižení odhalit. Navíc, i kdyby takový test skutečně existoval, každé jedno dítě bude vykazovat úplně jiné příznaky nemoci.

Jistou záchrannou brzdou může být pravidelná návštěva praktického lékaře a povinný vzdělávací systém. Učitelky a učitelé v mateřských a základních školách dokáží ve většině případů jasně vyhodnotit, že se v chování dítěte vyskytují velmi zvláštní odchylky.

Nejedná se jen o neposlušnost a nepozornost, ale také o špatnou socializaci, problémy s motorikou a řečí. V horších případech jsou učitelé nuceni řešit nepřiměřeně agresivní chování dítěte vůči ostatním, nebo jeho sebepoškozování.

Mohlo by vás zajímat:  Jak vyzrát na zánět spojivek

V ideálním případě by měli učitelé neprodleně informovat rodiče a navrhnout jim návštěvu pedagogicko-psychologické poradny.

Léčba

K léčbě Aspergerova syndromu lze přistupovat několika různými způsoby. Kromě podávání medikamentů jde o cílenou snahu o zlepšení některých sociálních dovedností.

pexels-photo-1645634

To může vypadat tak, že se postiženému dostane: 

  • Cíleného tréningu měkkých dovedností (komunikace, asertivita, spolupráce s jinými…)
  • Intenzivnější jazykové výuky (logopedie, učení, jak se umět vyjádřit…)
  • Rehabilitací a cvičení, které podpoří lepší koordinaci těla
  • Psychologické pomoci

V některých případech může být dítěti přidělen i speciálně vyškolený pracovník, který mu pomáhá s učením a komunikací.

Velmi důležité je ale i to, aby se pozornost věnovala také rodičům a blízkému okolí dítěte. Rodičům tato pozornost pomůže pochopit, co se s dítětem děje a jak s ním správně zacházet. Stejně tak i učitelé a žáci budou schopni lépe akceptovat odlišnost dítěte, když budou vědět, že se jedná o chování způsobené nemocí a nedochází k němu cíleně.

Jak se chovat k lidem s Aspergerovým syndromem?

Na úplný konec si zkusíme říct něco o tom, jak se chovat k lidem, kteří byli postiženi Aspergerovým syndromem. Díky vašemu přístupu nebude docházet k jejich sociální izolaci, depresím a budou moci těžit z navázaných sociálních kontaktů.

Když přijdete do kontaktu s postiženým, zkuste: 

  • Být co nejvíc nápomocní a milí
  • Mít trpělivost
  • Pozorně poslouchat, co vám říkají
  • Být všímaví
  • Člověka opatrně navést správným směrem, bude-li to potřeba

pexels-photo-2124916

Asi nejdůležitější je být tolerantní k tomu, že lidé s Aspergerovým syndromem jsou zkrátka trochu jiní. Není to jejich vlastní vina, takže se snažte je nekritizovat a nenapomínat. Místo toho jim řekněte něco hezkého a nechovejte se k nim s despektem. Jak by bylo vám, kdyby vám někdo na každém kroku dával najevo, že jste postižení?

Také se hodí, pokud se na člověka s Aspergerovým syndromem nebudete zlobit kvůli tomu, že je pomalý, nebo není v jeho silách zvládnout nějaký úkol hned na první pokus. (Nejspíš mu to nepůjde ani na třetí, ale učení dělá mistry.) Dejte mu čas a nebojte se ho jemně nasměrovat správným směrem. Také si zkuste některé věci, které vám řekne, nebrat osobně.

Máte ve svém okolí někoho s Aspergerovým syndromem? Budeme rádi, když nám své zkušenosti napíšete do komentářů. 

Štítky: , , , , , , ,

Podobné články

od
Zdraví máme jen jedno. Proto je důležité znát své tělo a věnovat se prevenci. Alespoň to je moje nepsané krédo, kterým se pokouším řídit každý den. Také je to přístup, který se snažím dostat do každého jednoho článku. Věřím, že alespoň jednoho z vás motivuje k tomu, aby se k sobě choval s větším respektem.
Předchozí článek Další článek

Komentáře

    • Anna
    • 24.9.2019
    Odpovědět

    Asi mám takového vnuka. Příští týden jdeme na vyšetření do Speciálního pedagogického centra – dosud jsem nevěděla, že něco takového pro děti existuje. Ještě že vnuka přijali do školky, kde je velmi obětavá paní ředitelka, a hned po týdnu nám poradila.

    • Petra
    • 24.9.2019
    Odpovědět

    Mam doma skoro 18 ti leteho aspika, proslu jsme celou radou ruznych lekarskych vysetreni vcetne genetickeho vysetreni, kde bylo pozvrzeno, ze s manzelem nemame zadne geneticke predispozice k poruse autistickeho spektra.

    • Lucka
    • 25.9.2019
    Odpovědět

    Máme doma patnáctiletého autíka. V roce jen ležel. Ve čtyřech letech přestal mluvit. Pomocí počítače a dětských her se řeč vrátila. Bojí se hraček . Řekne co cítí, například nenávidím tě v zápětí přijde, dá mi pusu a řekne mám tě rád. Nedokáže se vcítit do druhého. Pokud přijde o někoho blízkého, tak to vypadá, že tuto osobu vytěsní z paměti, již o ní nepromluví, jako by ten člověk dříve nebyl. Dokáže odejít s kýmkoli. Neudrží oční kontakt. Někdy nerozumí tomu co se mu říká. Nechápe emoce. Má pomalé osobní tempo, ale dokáže psát na klávesnici po paměti a to rychle. Má hudební sluch.

    • Světlana
    • 25.9.2019
    Odpovědět

    Mám syna ,manžela a tchana s Aspergrem. Tady máte důkaz,že je to genetické dane. Protže do roku 1989 vůbec netušili,co je Aspergrův syndrom,ták samosřejmě ani s manželem an is tchanem nepracovali ták,jak bych to bylo zapotřebi. Ani nevite,jak je těžké žít s partnerem,který Aspergra má!Proto se snažim se synem pracovat ták,aby conejvíce ulechčila žívot jak jemu samotnemu,tak i jeho okoli a hlavně budoucí partnerce.Doufam,že nějakou bude mít!

    • Monika
    • 25.9.2019
    Odpovědět

    Mám 14ti letou dceru a AS, diagnozu dostala před rokem, označila bych to jako “pomalititida”, ale už dávno před tím jsem věděla, že je “jiná”, vše jí trvá daleko delší dobu, než ostatním, nakonec to zvládá, jen si to potřebuje v hlavě porovnat po svém. Je nesmělá a velice opatrná. Jinak je hodná, jen nemá ráda hlučné prostředí a vyhledává spíše samotu. Při nátlaku se uzavírá do sebe nebo rovnou pláče, chce to velkou trpělivost a klidné, opakované vysvětlování.

    • Jana
    • 25.9.2019
    Odpovědět

    Máme doma to samé co píšete,náš syn (15) je to hodně o velké trpělivosti a citlivosti,oplácí nám svou milou,citlivou povahou.

    • maminka
    • 25.9.2019
    Odpovědět

    Máme krásnou 8letou AS holčičku, která měla štěstí k tomu všemu na vysoký intelekt a dvojí nadání v kombinaci s touto diagnózou. Vyniká v hudební, výtvarné i jazykové oblasti. Prošli jsme si u ní sebepoškozováním při reakcích na změnu, potížemi kolem stravování, vylučování, vše jako projev AS. Zdravotní věci nám s věkem ustupují, sociální nůžky v souvislosti s PAS se rozevírají. Nedává vrstevníky, ve škole je demotivovaná pomalým tempem učiva, snažíme se jí jako nadané dítě povzbudit extra úkoly navíc. Je velice vnímavá a rozumná, v kontrastu s tím má někdy osobní projevy jako batole. Dává nám vědecké záludné dotazy, jindy jen repetitivně opakuje jednu a tu samou otázku. Vše závisí na jejím aktuálním rozpoložení. Žijeme mezi těmito jejími extrémy a snažíme se o jakýsi kompromis mezi tím. Nacvičujeme sociální situace, jak příště kde reagovat lépe. Je to o důslednosti, konkretizaci, povzbuzování sebedůvěry a nekončící trpělivosti. Nemáme skoro žádný volný čas na sebe, vše spolkne nezbytná zvýšená péče o ní. Přes všechny potíže, dcera ví o své odlišnosti, umí pojmenovat, jak se cítí, dokáže být již konečně někdy i sdílná. Díky tomuto vnímáme perspektivně její budoucnost a věříme, že to v životě obstojně zvládne, třebaže v něčem po svém a někdy bude potřebovat podporu od okolí. To nám pomáhá zvládat ten nápor na nás rodiče, který je s touto diagnózou spojen. Jako rodičům nám ovšem chybí systematická podpora z venku – sociální skupina pro dceru se dá nalézt dle jejích zájmů, terapeutická skupina pro dceru je v našem kraji ohledně dostupnosti jen idea, stejně jako podpůrná skupina pro nás rodiče. Nácviky sociálních dovedností u dcery jsme si zajistili také mimo resort sami. Tady vidím největší nedostačivost v péči o lidi s touto jinakostí.

Napsat komentář: maminka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

0 sdílení