V současné době se velice často vyslovuje pojem psychosomatika či komplexní medicína. Co si má člověk věci neznalý představit pod takovým pojmem? Lékaře čas od času navštěvuje každý z nás, ať už rád či nerad. Typický scénář návštěvy standardního lékaře, který nepracuje komplexními metodami je následující. Pacient čeká v čekárně a po různě dlouhé době je zavolán dovnitř. Lékař si prohlédne symptomy, provede obvykle rychlé vyšetření a určí léčbu. Pak pravděpodobně předepíše recept na nějaký medikament. Pokud to budeme ilustrovat na příkladu kožní nemoci, třeba ekzému či dermatitidy, tak lékař pravděpodobně předepíše nějakou mast a tím úkony z jeho strany končí. Psychosomatický komplexní přístup je ale o něčem jiném. Lékař si nevšímá pouze fyzických symptomů, které potlačuje, ale jak říká MUDr. Jan Hnízdil: “Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jak a v jakých podmínkách žije, o tom, že ve svém životě někde dělá chybu.“.
Nemoc zasazená do širšího kontextu
Pokud si rozebereme původ slova psychosomatika, skládá se ze dvou slov řeckého původu. Prvním slovem je „ psyché“ a druhým „ soma“. „Psyché“ znamená duše, je to tedy to samé slovo, které známe ze slov psychologie či psychiatrie. Druhým slovem je „ soma“, které znamená tělo. Jak název napovídá, je tento přístup založen na neoddělování fyzické a psychické stránky člověka, ale naopak pozorování a vyšetřování jejich vzájemných interakcí. U celé řady fyzických nemocí je známá vazba na psychiku. Jako příklad uvedu kardiovaskulární problémy či žaludeční vředy. V obou případech se ví, že lví podíl na nemoci může mít nadměrný stres, kterému je pacient vystaven.
Na druhou stranu řada odborníků varuje před přílišnou psychologizací symptomů. Psychosomatika právě touto nadměrnou psychologizací v žádném případě není. Nesnaží se být alternativou klasické medicíny, která je založena na výzkumech a datech. Snaží se naopak klasickou, biologickou medicínu, obohatit či rozšířit.
Psychosomatické vyšetření
Psychosomatické kliniky mívají zpravidla lékaře široké škály odborností. Kromě toho s nimi spolupracují ještě další externí odborníci. Pacient si často s sebou přináší již materiály od předchozích lékařů. Někdy je však nutné provést ještě další doplňková vyšetření. Během prvního sezení, které trvá často okolo dvou hodin, se lékař zabývá zejména somatickými projevy u pacienta. Psychické či sociopsychické faktory přicházejí na řadu během dalších sezení. Hned na začátku je proto potřeba, aby si pacient vybudoval k lékaři pozitivní vztah důvěry, aby se mu neostýchal otevřít se svým životním příběhem, ve kterém se často nacházejí kořeny onemocnění.
Mechanizmus onemocnění
Během psychosomatické praxe lékaři narazí na mnoho pacientů, kteří opětovně požadují somatická vyšetření jejich nemoci. Odmítají uvěřit, že by nemoc měla jinou, než biologickou příčinu.
Mnoho lékařských experimentů však prokázalo, že řada psychických procesů má vliv na imunitní funkci. Jako příklad lze uvést deprese, úzkost či strach, které mohou zvýšit hladinu některých interleukinů, které se podílejí na regulaci imunitních dějů. Tím může dojít ke zvýšení imunitní reakce, která se obrátí nejen proti cizorodým antigenům, ale i proti vlastním tělesným buňkám či tkáním. Může tedy dojít ke vzniku autoimunitních nemocí.
Určitým problémem v případě psychosomatiky je často najít, pochopit a prokázat vazbu psychické a tělesné stránky. Je třeba zmínit, že věda a medicína doposud ani přesně neznají, jak funguje celý mozek. Proto je jasná vědecká akceptace psychosomatiky stále trochu problematická. Psychosomatičtí lékaři však mají na svojí straně velmi pádný argument, kterým jsou vyléčení pacienti. A to hovoří samo za sebe.
