Sociální fóbie aneb Bojím se lidí!

Strach, Lidi

Sociální fobie je druh psychické poruchy. Přesněji ji řadíme mezi neurózy či neurotické poruchy. Projevuje se nadměrným strachem ze sociálního kontaktu. Pro člověka s touto poruchou je velice problematické zvládání běžných denních činností jako je chození do práce či školy, jít nakoupit do obchodu či vyřídit něco na úřadech. Daný člověk má čím dál tím větší tendenci se situacím vyhýbat, čímž se uzavírá do bludného kruhu sociální fobie. Situacím se vyhýbá, protože v nich pociťuje strach či úzkost. Tímto vyhýbáním si však přestává ještě více věřit, že by byl schopen situaci někdy úspěšně zvládnout.

Kořeny sociální fobie

Na vzniku sociální fobie se podílí celá řada faktorů. V zásadě je můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou faktory vrozené či dědičné. Je prokázáno, že v určitých rodinách se sociální fobie vykytuje více. Například, pokud má rodič či oba rodiče sociální fobii, je pravděpodobné, že se vyvine i u dítěte. Jedná se o jistý vrozený druh zranitelnosti, který se pravděpodobně dědí. Druhou skupinou determinujících faktorů, jsou faktory získané během života. S těmi se mnohem lépe pracuje a lépe se odstraňují. Sociální fobie  je „oblíbeným hostem“ v rodinách, které jsou uzavřené, nemají mnoho přátel, na společenský kontakt nahlížejí jako na něco škodlivého či děsivého. Hovoříme o nexální rodině. Často má tato rodina vnitřní pevně stanovená pravidla a jednotliví členové rodiny zpravidla nemají moc velkou vnitřní samostatnost. Častá je atmosféra, či výchova, která nepřímo říká, že hodnocení sama sebe je závislé na hodnocení okolí. Typické jsou výroky: „ Jen aby ses neztrapnil! Co si pomyslí ostatní? To bylo trapné, co jsi řekl.“ Dítě, které prošlo výchovou tohoto typu, bude mít velmi pravděpodobně v dospělosti sociální úzkost či přímo sociální fobii.

Mohlo by vás zajímat:  Jak zvýšit svůj sex appeal?

Příznaky

Příznaky sociální fobie můžeme rozdělit do několika kategorií. První kategorií jsou příznaky tělesné. Zde se nejčastěji objevuje: třesení, rudnutí, pocení,chvění hlasu, křeče v břiše, nucení na močení, stolici či zvracení, zrychlené dýchání,závratě, „knedlík v krku“. Druhou kategorií jsou změny v chování dotyčného. Typické jsou změny v řeči. Daný člověk mluví extrémně rychle, nebo naopak pomalu a zadrhává se. Dalšími projevy jsou pobíhání po místnosti, přešlapování, útěk z místa. Dalšími příznaky, které už nejsou tak jasně viditelné, jsou změny v myšlení. Objevují se myšlenky: „Já to nevydržím! Musím rychle pryč! Co když se mi bude třást hlas! Budu se červenat! Všichni uvidí, že jsem divný, duševně nemocný!“. Emocemi, které dané trápení provází, jsou strach, bezmoc, hněv, depresivní myšlenky, někdy až sebevražedné myšlenky.

Léčba sociální fobie

Velká část lidí, která trpí sociální fobií, věří skutečnosti, že se jedná o nevyléčitelnou nemoc. Naštěstí sociální fobie je velmi dobře léčitelná psychická porucha. Léčba je tvořena dvěma elementy: psychoterapií a farmakoterapií. Farmakoterapie zahrnuje použití dvou druhů léků, anxiolytik a též antidepresiv. Anxiolytika jsou druhem léků, jejichž cílem je okamžité potlačení úzkosti. Vhodnější pro léčbu jsou však spíše antidepresiva, na které nevzniká závislost a je možné je používat dlouhodoběji. Antidepresiva dělíme do několika skupin, podle toho, jakým způsobem účinkují. Princip fungování antidepresiv je sofistikovanější než v případě anxiolytik. Farmakoterapie by se rozhodně neměla přerušovat hned po prvních zlepšeních stavu, hrozilo by totiž silné riziko návratu příznaků.

Druhou součástí léčby by měla být psychoterapie. Psychoterapeutických škol a přístupů rozlišujeme mnoho. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT), psychodynamická psychoterapie, skupinová psychoterapie. Nejvíce probádanou a používanou je již zmíněná kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Skládá se ze dvou částí. V první části terapie, která se nazývá kognitivní, se pacient učí tomu, aby se vyvaroval zkresleně negativnímu myšlení, které posiluje sociální fobii a nahradil jej pozitivnějším přístupem. Druhou částí je část behaviorální, kde je cílem se naučit zvládat situace, které mu činí problém. Konkrétně se může jednat o nácvik oslovení cizích lidí, odpřednášení referátu, telefonování na úřad apod.

Mohlo by vás zajímat:  Jak se zbavit nepříjemného zlozvyku kousání nehtů?

Právě vystavení se situacím, kterých se pacient obává, je nejúčinnější, ale i nejtěžší léčbou sociální fobie. Málo se hovoří ve společnosti o této zákeřné neurotické poruše, která ve finále může naprosto zdevastovat osobnost pacienta. Klíčem k poražení této psychické poruchy je silná vůle a odhodlání pacienta. V neposlední řadě je důležité pochopení, pomoc a podpora ze strany rodiny a okolí.

Štítky:

Podobné články

od
Předchozí článek Další článek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Sociální fóbie aneb Bojím se lidí!
Ohodnoťte tento článek
0 sdílení