Kvůli koronaviru se lidé dostali do sociální izolace. Pravda je ale taková, že k ní dochází i mimo výjimečné stavy. Například u seniorů, u introvertů a u pacientů s depresí. V dnešním článku se proto podíváme, jak sociální izolaci poznáte, co na ni pomáhá a jak jí lze v ideálních případech předcházet.
Během epidemie koronaviru jsme se museli v mnoha věcech omezit. Místo chození do obchodů, restaurací a do kina jsme se ocitli mezi uzavřenými stěnami našeho domova. Pokud máte rodinu, nebo partnera, na kterého jste neměli kvůli práci čas, je možné, že je pro vás tato náhlá změna vítaná. Někteří z nás ale žijí z nějakého důvodu sami a nouzový stav je připravil o kontakt s jejich přáteli a blízkými. (Což můžeme v největší míře pozorovat u našich seniorů.)
Protože je člověk společenský tvor, který se potřebuje socializovat, může se stát, že se z ničeho nic dostanete do izolace, která ve vás probudí smutek, deprese a úzkostlivé stavy.
Co se s tím dá dělat?
Obsah článku
Hlavním znakem sociální izolace je nedostatek lidského kontaktu se známými, ale i se zcela cizími lidmi ve vašem okolí. Podle typu bychom ji mohli rozdělit na dobrovolnou sociální izolaci, která vychází z touhy člověka nebýt součástí skupiny (umělci, samotáři, introverti…) a na nedobrovolnou sociální izolaci.
K nedobrovolné sociální izolaci může docházet z mnoha různých důvodů. Kromě jejího nařízení v důsledku nouzového stavu může být jednou z forem trestu v zařízeních s vězeňskou službou. K nedobrovolné sociální izolaci může přispět i nemoc, úmrtí partnera nebo stěhování příbuzných do vzdáleného města, či do zahraničí.
Sociální izolaci lze rozpoznat podle:
- Depresí
- Pocitu osamění
- Úzkostí
- Zhoršování kvality mezilidských vztahů
- Zanedbanosti
To, jak na vás bude sociální izolace působit je velmi individuální. Zatímco někteří lidé se dovedou i přes svůj pokročilý věk nějak zabavit, mladší mohou upadat do smutku, který je zapříčiněn nemožností setkávat se se známými a přáteli.
Pokud cítíte, že by mohla být sociální izolace i váš osobní případ, zkuste:
- Někoho kontaktovat
- Se plnohodnotně věnovat lidem, se kterými zrovna jste
- Nečíst negativní zprávy (ať už jsou o koronaviru, nebo o čemkoliv jiném)
- Najít na své situaci něco dobrého
- Se něčím zabavit
- Se jít projít
- Se o sebe více starat
- Pomáhat ostatním
Vlastně je to docela snadné. Je vám smutno, že se nevidíte s vnoučaty, nebo se svým partnerem? V tom případě vám nic nebrání v tom zvednout telefon a zavolat. Případně se domluvte s přáteli na pravidelném video hovoru, který vám alespoň částečně vynahradí kontakt z reálného života. Pokud jste doma se spolubydlícími, nebo s rodinou, místo hádek můžete hrát deskové hry, sledovat filmy nebo se bavit o tom, co vás baví.
Kdo se cítí smutně a má pocit, že je toho na něj moc, ten by se měl vyvarovat čtení negativních zpráv, které ho ještě více vyplaší. Pomáhá i zamyšlení se nad tím, že nyní máte čas na to dělat věci, na které vám dříve nezůstával prostor. Začněte vařit nová jídla, péct dezerty, cvičit, číst knihy, meditovat nebo se učte něčemu novému prostřednictvím online kurzů. Nedobrovolně izolovaní lidé mají tendenci zanedbávat svůj vzhled. Proto pravidelně jezte, koupejte se a podle potřeby se neváhejte upravit, tak, jako byste to udělali během pracovního dne. Velmi pozitivní je i pomoc ostatním. Kromě šití roušek můžete někomu nabídnout donášku jídla a podobně.
Nedobrovolnou sociální izolací často trpí dědečkové a babičky. Proto bychom měli udělat maximum proto, aby se cítili být zahrnuti do našeho sociálního okruhu. Aby tomu tak bylo, měli bychom k nim jezdit na pravidelné návštěvy a podle potřeby (a našich možností) jim pomáhat. Když to zrovna nejde, můžete jim zavolat.
Pomoci ale můžete i jiným osamoceným seniorům. Třeba tím, že se přihlásíte jako dobrovolníci a budete si s cizími seniory chodit povídat. Prospěšné jsou i programy, ve kterých dochází k propojování generací. Mezi ně patří třeba čtení seniorů ve školkách.
Trpěli jste někdy sociální izolací, nebo se vás netýká?
